Ztráta v účetnictví
V podvojném účetnictví ztráta = náklady > výnosy za účetní období. Ztráta se zobrazuje ve výkazu zisku a ztráty jako záporné číslo výsledku hospodaření. Snižuje vlastní kapitál firmy v rozvaze.
Pokud firma vykáže ztrátu, musí ji krýt – buď ze ziskového fondu, příplatků společníků, nebo v krajním případě přechází do záporného vlastního kapitálu, což je varovný signál pro věřitele a banky.
Daňová ztráta a její uplatnění
Daňová ztráta (záporný základ daně) vzniká, když daňové výdaje převyšují příjmy. Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. umožňuje uplatnit daňovou ztrátu v následujících 5 zdaňovacích obdobích.
Příklad: OSVČ v roce 2024 vykázala ztrátu 100 000 Kč. V letech 2025–2029 si ji může odečíst od základu daně – sníží daňový základ a tím i daň z příjmů. Ztrátu lze uplatnit v celé výši v jednom roce nebo rozdělit do více let.
Ztráta OSVČ a hypotéka
Pokud OSVČ vykázala ztrátu v posledním nebo předposledním roku, je to zásadní problém pro žádost o hypotéku. Banka vychází z průměru daňového základu za poslední 1–2 roky.
Záporný základ (ztráta) průměr výrazně sníží nebo znuluje. Banka může hypotéku zamítnout nebo požadovat spolužadatele s příjmem. Po ztrátovém roce je vhodné počkat na obnovenou ziskovost a doložit ji daňovým přiznáním.
Ztráta jako investiční pojem
V investicích ztráta znamená pokles hodnoty investice pod pořizovací cenu. Realizovaná ztráta nastává prodejem za nižší cenu – je daňově relevantní. Nerealizovaná (papírová) ztráta existuje, dokud investici podržíte.
V ČR lze realizovanou ztrátu z cenných papírů odečíst od realizovaných zisků ze stejné kategorie v daném roce. Ztráty z cenných papírů nelze přenášet do dalších let (na rozdíl od daňové ztráty z podnikání).
