Jak úrokový swap funguje
Dvě strany se dohodnou, že si po dohodnutou dobu budou vyměňovat úrokové platby ze sjednané nominální jistiny. Jistina samotná se nepřevádí – slouží jen jako základ pro výpočet plateb.
Nejčastější forma: strana A platí fixní sazbu (např. 4 % ročně), strana B platí variabilní sazbu (např. EURIBOR + 0,5 %). Periodicky se rozdíl vyrovná. Pokud EURIBOR vzroste, strana A na swapu vydělá. Pokud EURIBOR klesne, vydělá strana B.
Využití v bankovnictví a hypotékách
Banky poskytují hypotéky s fixní sazbou, ale jejich zdroje financování (vklady, mezibankovní trh) jsou variabilní. Tím vzniká úrokové riziko – pokud sazby vzrostou, banka stále inkasuje fixní splátky od klientů, ale platí více za zdroje.
Úrokový swap toto riziko eliminuje: banka na trhu uzavře swap, kde platí fixní sazbu a přijímá variabilní. Tím si zajistí, že náklady na financování a výnosy z hypoték jsou „na stejné vlně".
Swapy jsou klíčovým nástrojem pro tvorbu fixních hypotečních sazeb. Výnosy ze swapů na mezibankovním trhu ovlivňují, za kolik banka nabídne fixaci na 3, 5 nebo 10 let.
IRS trh a jeho vliv na hypotéky
Mezibankovní trh úrokových swapů je velmi likvidní a transparentní. Sazby IRS na různé splatnosti jsou veřejně dostupné. Česká banka při stanovování fixní hypoteční sazby na 5 let se dívá na 5letý CZK IRS – pokud je na 4 %, hypoteční sazba bude o marži výše.
Trh IRS také odráží očekávání trhu ohledně vývoje sazeb. Strmá výnosová křivka (dlouhé sazby výrazně nad krátkými) signalizuje, že trh čeká zvýšení sazeb. Plochá nebo inverzní křivka naznačuje opak.
Rizika úrokových swapů
Swap je derivátem – má kreditní riziko (protistrana nemusí splnit závazek) a tržní riziko (hodnota swapu se mění s pohybem sazeb). Banky a velké firmy přistupují ke swapům přes zúčtovací domy (clearinghouses), které kreditní riziko snižují.
Pro fyzické osoby a malé firmy nejsou úrokové swapy dostupné – jsou to produkty pro institucionální hráče. Jako drobný investor se s nimi setkáš nepřímo přes hypoteční sazby nebo výnosy dluhopisových fondů.
