Struktura státního rozpočtu
Příjmy tvoří převážně daně: DPH, daň z příjmů fyzických a právnických osob, spotřební daně a sociální pojistné. Menší část tvoří nedaňové příjmy (dividendy z podílů státu ve firmách, poplatky) a kapitálové příjmy.
Výdaje zahrnují sociální transfery (důchody, dávky), mzdy státních zaměstnanců, provoz státní správy, armádu, školství, zdravotnictví, infrastrukturu a obsluhu státního dluhu (splátky a úroky). Obsluha dluhu je výdajovou položkou, která sama závisí na tom, jak vysoký dluh stát má a za jakých podmínek si půjčil.
Schodek, přebytek a jejich důsledky
Pokud stát vydá více, než vybere, skončí rozpočet ve schodku – stát si musí chybějící peníze půjčit, obvykle vydáváním státních dluhopisů. Schodky se kumulují do státního dluhu.
Přebytek nastane vzácně, kdy příjmy překročí výdaje. Přebytek lze použít ke splácení dluhu nebo tvorbě rezerv. Česká republika hospodaří ve schodku většinu posledních let – strukturálně jsou výdaje vyšší než příjmy.
Vliv státního rozpočtu na ekonomiku a hypotéky
Fiskální politika (hospodaření státu) doplňuje měnovou politiku ČNB. Expanzivní fiskální politika (vysoké výdaje, schodky) stimuluje poptávku a může živit inflaci. Restriktivní politika (úsporná opatření) poptávku tlumí.
Pro hypoteční trh je klíčové, že výnosy státních dluhopisů – ovlivněné důvěrou trhu v fiskální disciplínu státu – jsou jedním z referenčních bodů pro fixní hypoteční sazby. Pokud trh přestane věřit v udržitelnost veřejných financí, výnosy dluhopisů rostou a s nimi i hypotéky.
Schvalování a kontrola
Státní rozpočet navrhuje Ministerstvo financí, vláda ho schvaluje a předkládá Poslanecké sněmovně. Zákon o státním rozpočtu musí Sněmovna schválit nejpozději před začátkem daného roku. Pokud se tak nestane, hospodaří stát podle tzv. rozpočtového provizoria.
Plnění státního rozpočtu kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) a Poslanecká sněmovna. Výsledky hospodaření stát publikuje průběžně na webu Ministerstva financí.
