Osobní a věcné ručení
Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. upravuje ručení v §2018–2028. Rozlišujeme:
- Osobní ručení: ručitel ručí celým svým majetkem za dluh dlužníka. Věřitel se může obrátit na ručitele tehdy, pokud dlužník nesplnil povinnost poté, co byl věřitelem písemně vyzván.
- Věcné ručení (zástavní právo): zajištění konkrétní věcí (nemovitostí, movitou věcí, pohledávkou). Zástavní věřitel může zástavní právo realizovat i vůči tomu, kdo zástavní věc nabyl.
Zástavní právo u hypotéky je tedy formou věcného ručení – nemovitost slouží jako zástava a banka se může domáhat prodeje zástavy při nesplácení.
Ručitel vs. spolužadatel
Tyto pojmy se liší zásadně:
- Spolužadatel (spoludlužník): je stranou úvěrové smlouvy, odpovídá solidárně s dlužníkem. Banka může požadovat splnění od kdekoli z dlužníků. Příjem spolužadatele se počítá do bonity.
- Ručitel: není stranou smlouvy. Banka se na něj obrátí až poté, co dlužník byl bezvýsledně vyzván. Ručitel se nestará o schválení hypotéky, ale nese závazek, pokud dlužník přestane platit.
V praxi banky pro hypotéky spíše požadují spolužadatele než ručitele, protože je pro banku snadněji vymahatelné.
Kdy banka ručitele nebo spolužadatele požaduje
Banka trvá na ručiteli nebo spolužadateli tehdy, když příjem žadatele nestačí na schválení požadované výše hypotéky. Přidáním spolužadatele se zvýší celkový příjem, z něhož banka počítá bonitu.
Typicky jde o partnera nebo partnku, rodiče nebo jinou blízkou osobu. Spolužadatel by si měl být vědom, že přebírá solidární odpovědnost za celý dluh – záznamy o splácení (i prodlení) se promítají i do jeho registrů dlužníků.
Zástavní ručitel
Speciální případ: zástavní ručitel dává do zástavy svou nemovitost jako zajištění cizího dluhu, ale sám se nezavazuje platit. Banka může realizovat zástavní právo jen vůči zástavě, ne vůči osobnímu majetku zástavního ručitele.
Riziko pro zástavního ručitele je jasné: pokud dlužník přestane splácet, banka může prodat jeho nemovitost. Proto je zástavní ručení závažný krok vyžadující pečlivé zvážení.
